Jarní jízda Českým středohořím, která se dočkala 6.pokračování měla
výraznou kulisu skutečného jara. Kdo se nechal odradit ranním chladem, relativní délkou nebo jarní únavou,
musel výrazně litovat. I když se celá přehlídka organizované
cykloturistiky se odehrála na relativně malém prostoru, neznamenalo to,
že by si účastníci dostatečně neužili pestrost terénu nebo krásy
středohoří. V úvodu pomohl policejní maják více než 40ti účastníkům
nerušený průjezd středem města a pak už vzal každý svůj osud do vlastní
režie. Po úvodních 30 km, kdy máme poprvé na dohled dominantní skalní
vrchol Bořeň se trasy dělí. „Krátká“ je milosrdná s 8km stoupáním na
Červený Újezd, zatímco „dlouhá“ stoupá pouhé 4 km po trase
automobilových závodů do vrchu do Brňan. Následuje návrat do oblasti
kopečků Českého středohoří, kde je znovu na dohled Bořeň, jehož silueta
je z každé strany odlišná a vede domorodce z okolí k různým představám.
Z místních dokumentů v něm Bílinští vidí ležícího lva, v Liběšicích
hlavu mamuta a v Želenicích hlavu obra. Osobně mám při příjezdu od
Hostomic představu klobouku kanadské jízdní policie. Dalších 20 km nás
háčkuje cyklotrasou č.25 a místními obcemi nahoru a dolu, aby příjezdem
do Červeného Újezdu z druhé strany byla délka trasy i její převýšení
hodno těch, kteří si vybrali tu delší. Znovu kličkujeme v terénu
středohoří a kdo se vydává po kratší trase je brzy na dohled mohutné
Lipské hoře a záhy přijíždí do místu poledního občerstvení v Kocourově.
Ten kdo objíždí trasu dlouhou, má před sebou ještě 30 km a je po krátkém
stoupání odvržen rychlým sjezdem do oblasti ovocných plantáží a českého
granátu. Otevřená krajina okolo Třebenic se ale profiluje čelním i
bočním protivětrem, a rovinatá pasáž se rázem stává náročným úsekem
tratě. Vše pomíjí příjezdem do Kocourova, kde postupně doplňujeme
kalorie a potřebné tekutiny. S dalšími „připojenci“
se zde nakonec
setkává na půl stovky cyklistů, kteří v této romantické hospůdce
zaplnili téměř všechna sedací a parkovací místa. Náladu absolutní pohody
dotváří barevné dresy v zelené trávě a každý tu vstřebává menší či větší
únavu, kterou kouzelné prostředí jakoby samo uvolňovalo z unavených
svalů. Pro závěrečnou část program opět nabízí dvě trasy. Nepřímé
pokoření Milešovky po jejím úpatí, vede trasa dobrým lesním asfaltem
přes Černice a po zdolání horizontu cca 500 m n.m. je dojezd do
závěrečné mety v Koštově velmi příjemnou projížďkou. Delší varianta opět
protíná středohoří a západním směrem tuto chráněnou oblast zcela
opouštíme. To vše po trase, která ještě nedávno připomínala silnici jen
vzdáleně. Povrch nenahlodala ani letošní zima a úzké pláště a galusky v
pohodě točí další kilometry. Okolo radovesické výsypky je možné sledovat
rekultivační procesy a znovu - již počtvrté se před námi objevuje
silueta Bořně. A není to ani zvíře, ani klobouk… Po průjezdu Bílinou se
opět vracíme k ikoně středohoří - k Milešovce. Není to zadarmo, ale
táhlé 7km stoupání do Kostomlat pod Milešovkou je poslední daní dnešní
dálkové jízdy. Na vrcholu se otevře celé panorama Krušnohoří a jakoby s
rozepnutými křídly se snášíme do údolí. Znovu a znovu obdivovaný pohled
se rozplývá sjezdem k dopravním tepnám jako je E55 nebo železniční
uhelná trasa. V Koštově znovu zaplňujeme sedací místa zahradní
restaurace a vychutnáváme vydařený den. Program doplňuje předání prvního
jubilejního dresu letošní sezony. Barevně sladěný se svým červeným kolem
ho obléká oslavující Milan. Všichni ví, že věkové označení je matoucí
pojem a že je to ve skutečnosti mladý kluk. Nikdy totiž nechybí v čelní
skupině. Tak tomu bylo i v dnešní Česko-středohorské trase, která měla
při 140 km téměř 1900 m převýšení. Akce přilákala nezvykle mnoho zájemců
na krátkou trasu, a tak možnost výběru a dobrá lokalita je signálem
další vývoj. Přeji všem hodně podobných akcí.
Mir.Konopásek