úvod   obšťastník  články   zprávy  kalendář   historie   sponzoři dresy  kontakty facebook

 

Bořeň ze všech stran.

 
 

 
 

Jarní jízda Českým středohořím, která se dočkala 6.pokračování měla výraznou kulisu skutečného jara. Kdo se nechal odradit ranním chladem, relativní délkou nebo jarní únavou, musel výrazně litovat. I když se celá přehlídka organizované cykloturistiky se odehrála na relativně malém prostoru, neznamenalo to, že by si účastníci dostatečně neužili pestrost terénu nebo krásy středohoří. V úvodu pomohl policejní maják více než 40ti účastníkům nerušený průjezd středem města a pak už vzal každý svůj osud do vlastní režie. Po úvodních 30 km, kdy máme poprvé na dohled dominantní skalní vrchol Bořeň se trasy dělí. „Krátká“ je milosrdná s 8km stoupáním na Červený Újezd, zatímco „dlouhá“ stoupá pouhé 4 km po trase automobilových závodů do vrchu do Brňan. Následuje návrat do oblasti kopečků Českého středohoří, kde je znovu na dohled Bořeň, jehož silueta je z každé strany odlišná a vede domorodce z okolí k různým představám. Z místních dokumentů v něm Bílinští vidí ležícího lva, v Liběšicích hlavu mamuta a v Želenicích hlavu obra. Osobně mám při příjezdu od Hostomic představu klobouku kanadské jízdní policie. Dalších 20 km nás háčkuje cyklotrasou č.25 a místními obcemi nahoru a dolu, aby příjezdem do Červeného Újezdu z druhé strany byla délka trasy i její převýšení hodno těch, kteří si vybrali tu delší. Znovu kličkujeme v terénu středohoří a kdo se vydává po kratší trase je brzy na dohled mohutné Lipské hoře a záhy přijíždí do místu poledního občerstvení v Kocourově. Ten kdo objíždí trasu dlouhou, má před sebou ještě 30 km a je po krátkém stoupání odvržen rychlým sjezdem do oblasti ovocných plantáží a českého granátu. Otevřená krajina okolo Třebenic se ale profiluje čelním i bočním protivětrem, a rovinatá pasáž se rázem stává náročným úsekem tratě. Vše pomíjí příjezdem do Kocourova, kde postupně doplňujeme kalorie a potřebné tekutiny. S dalšími „připojenci“ se zde nakonec setkává na půl stovky cyklistů, kteří v této romantické hospůdce zaplnili téměř všechna sedací a parkovací místa. Náladu absolutní pohody dotváří barevné dresy v zelené trávě a každý tu vstřebává menší či větší únavu, kterou kouzelné prostředí jakoby samo uvolňovalo z unavených svalů. Pro závěrečnou část program opět nabízí dvě trasy. Nepřímé pokoření Milešovky po jejím úpatí, vede trasa dobrým lesním asfaltem přes Černice a po zdolání horizontu cca 500 m n.m. je dojezd do závěrečné mety v Koštově velmi příjemnou projížďkou. Delší varianta opět protíná středohoří a západním směrem tuto chráněnou oblast zcela opouštíme. To vše po trase, která ještě nedávno připomínala silnici jen vzdáleně. Povrch nenahlodala ani letošní zima a úzké pláště a galusky v pohodě točí další kilometry. Okolo radovesické výsypky je možné sledovat rekultivační procesy a znovu - již počtvrté se před námi objevuje silueta Bořně. A není to ani zvíře, ani klobouk… Po průjezdu Bílinou se opět vracíme k ikoně středohoří - k Milešovce. Není to zadarmo, ale táhlé 7km stoupání do Kostomlat pod Milešovkou je poslední daní dnešní dálkové jízdy. Na vrcholu se otevře celé panorama Krušnohoří a jakoby s rozepnutými křídly se snášíme do údolí. Znovu a znovu obdivovaný pohled se rozplývá sjezdem k dopravním tepnám jako je E55 nebo železniční uhelná trasa. V Koštově znovu zaplňujeme sedací místa zahradní restaurace a vychutnáváme vydařený den. Program doplňuje předání prvního jubilejního dresu letošní sezony. Barevně sladěný se svým červeným kolem ho obléká oslavující Milan. Všichni ví, že věkové označení je matoucí pojem a že je to ve skutečnosti mladý kluk. Nikdy totiž nechybí v čelní skupině. Tak tomu bylo i v dnešní Česko-středohorské trase, která měla při 140 km téměř 1900 m převýšení. Akce přilákala nezvykle mnoho zájemců na krátkou trasu, a tak možnost výběru a dobrá lokalita je signálem další vývoj. Přeji všem hodně podobných akcí.

Mir.Konopásek