Labské vyhlídky z Růžového
hřebenu
Za labskými vyhlídkami jsme vyjeli
počtvrté a pravděpodobně jsme vytvořili rekord v počtu souvisle se
pohybujících kol nad řekou. Na akci se vydaly více než tři desítky cyklistů, a tak jsme
k překvapení na startu viděli několik „občasníků“, milé hosty i
seskupení Trio Hrubec. Příjemné bylo na startu vidět i Karla 5., který
zatím jako „civilista“, byl okamžitě pověřen funkcí startéra. Protože
tradiční cykloturistické spojení labských břehů stále nese následky
povodní, posoudil Jarda-Cyklo ochotně návrh trasy po Růžovém hřebeni a
nová vyhlídková jízda byla na světě. Poznání, jak při letošních
povodních dopadla už dostavěna nebo teprve rozestavěná cyklostezka a
okolí, přináší opět trochu lítosti. Představa o klidné jízdě z města do
města se opět vzdálila.
Do Růžového hřebenu odbočujeme z Kamenické někde ve
dvou třetinách v době, kdy se touto cestou vydala snad všechna auta
z okolí. Občasnou marnou snahu o odbočení vlevo přítomná policejní dopravka
úspěšně monitoruje. Brzy
po vjezdu na lesní cestu je jasné, že to nebude hladká jízda a že dojde
i na tlačink. První vyhlídkou je Stoličná hora neboli Kvádrberg (289 m
n. m.). Děčín je jako na dlani, řeka jej rozděluje na východ - západ a
most na sever – jih. Taková první Jardova ochutnávka. Má totiž dnes
narozeniny, a tak servíruje samé zákusky. Lesní cestou pokračujeme po
červené k dalším metám. Labská stráž a Růžový hřeben (280 m n. m.), to
je labský oblouk a více než 180 stupňů plynoucí vody v živém
pohledu. Profil trasy zmírňujeme malou zajížďkou přes obec. Cesta zpět
vede kolem lesního hřbitova a v následném stoupání volíme skupinové
tlačení. Poledne trávíme na vyhlídce Spálenisko (391 m n. m.). V ostrém
slunci vynikají pestré barvy dresů, kde jednoznačně
exceluje Rudovo červený Samson z roku 1996!! K nejvýše položené vyhlídce
zdoláváme převýšení asi 80 m. Lesní cesta se klikatí asi do pátého patra
jako na Zlaté návrší. Růžová vyhlídka má 433 m n. m. Skalní plochy
vyčnívají do prostoru a pocit bezpečnosti poskytuje zábradlí. Následuje
nejdelší přesun a po 6,5 km zastavujeme u vyhlídky Belveder. Upravená
terasa je asi 280 m n. m. a pochází již z počátku 18. století. Ten
dnešní penzion z
konce století devatenáctého. Vyhlídka původně
sloužila
jako místo pro
koncerty
a
divadlo a
vedla sem i kočárová cesta ze zámečku v Bynovci.
Našemu naturelu ale více sedí jízda na kole. Po patnácti kilometrech
vyhlídkových tras a pěti zastaveních, přecházíme na asfalt. Sjezd
a následný výšlap nás dovedou do Janova. Na Točně, je připravena
vyrovnávka vydaných
kalorií. Hospoda produkuje 31 porcí. Pro někoho dostatečná, pro někoho
méně, někdo přidal svačinku z domova. Výkonnostní cykloturistiku máme za
sebou, přichází podoba vytrvalostní. Obligátní sedmdesátka bude opět
překonána a celková délka trasy lehce trojciferná. Na zbývajícím úseku
ale není jediný zákeřný kopec. Se záludnostmi cyklo-stojanu se však
potýká Vašek. Jen s pomocí kamarádů a logistických přesunů se dostává ke
svému kolu umístěného uprostřed a spěchá kropit zeleninu. To Laďka když
usilovně ukrajovala kilometry, minula v Děčíně cyklostezku a hnána
vytouženým cílem být „U Koruny“ se ocitla na levém – nesprávném břehu
Labe. Jistotu pravého břehu poskytl Kafař a zasloužil se tak o
nejlepšího vodiče akce. V závěru Karel Pátý dokázal, že úspěšně provádí
dechová cvičení a jako správný startér přijel provést i cílovou
kontrolu. Také on v cíli zjistil, že Labské vyhlídky 2013 měly dosud
nejvíc účastníků i přesto, že souvisle pohybující se kola měla mezi
sebou v cíli velké mezery.
M.K.
fotky z akce
na :
http://cyklotour.rajce.net/12_Labske_vyhlidky