*KTS* Suchá
Kamenice 28.II.2016
Tentokrát
nás vzal šéf *Kafařovy turistické společnosti* do Labských pískovců.
Vystupujeme na zastávce Veselé pod Rabštejnem. Toto bývalé nádraží
bylo dříve velmi používáno. V rabštejnském údolí stály textilní
továrny, za 2. světové války byly přeměněny na zbrojovky. Ve
skalním masívu se nacházely podzemní prostory, v nichž se vyráběly součásti
letadel. Od r. 1968 byl prostor obsazen Sovětskou armádou a byly
zde zásobníky pohonných hmot. Pro tyto účely bylo na nádraží mnohem
více kolejí, než by odpovídalo vesnické zastávce na okraji lesů a
polí. V roce 2009 byla nádražní budova zbořena. Rabštejnské nádraží
necháváme za sebou a klesáme k Olešskému rybníku. V roce 1972 dopadl
těsně k jeho hrázi utržený levý motor jugoslávského letounu DC-9. „Místo se od
1. poloviny 19. století stále více stávalo vyhledávaným cílem
výletníků. Z vývoje turistiky se snažili těžit i Staroolešští a
místní básníka spisovatel, jinak sedlák a hostinský Willy
Bendel navrhl přehradit potok napájející Olešský rybník v rokli
zvané Wolfsschlucht, aby zde mohly jezdit čluny, podobně jako ve
Hřensku. Počátkem roku 1900 začaly práce na úpravě rokle. Potok má
v rokli poměrně velký spád, takže se pro splavnění musely postavit
hned dvě malé přehrady. Do člunů se nastupovalo hned za první hrází,
v místě Bendelem nazvaném Göttergarten (Zahrada bohů). Zde stával
malý dřevěný prodejní stánek s několika stoly a lavicemi. Zúžená
část rokle s druhou přehradou a přestupem se jmenovala Austriaklamm
(Rakouská soutěska). Projížďka končila v místech, kde koryto potoka
přehrazuje velký skalní blok, nazvaný Bismarckfelsen (Bismarkova
skála). Na něm byl vystavěn malý hostinec „ve švýcarském stylu“ v
podobě srubu s krytou terasou, dostupný po vysokém schodišti přímo
od přístaviště loďek. Turistický klub svou ještě nedokončenou
soutěsku 29.4.1900 zpřístupnil veřejnosti.
Dokončení a slavnostní otevření proběhlo 20.5.1900, ale kolaudace se
soutěska dočkala až o rok později. Do osudu soutěsky zasáhla příroda
30.5.1908. Po průtrži mračen byla poškozena nejenom soutěska, ale i
Stará Oleška. Celou atrakci se podařila obnovit již na letnice téhož
roku. Provoz ochromila první světová válka a další ničivá povodeň,
která přišla 8.7.1919. Teprve od roku 1922 pokračoval provoz, který
ukončila opět povodeň 1.5.1925. Čluny pak skončily na rybníce v Nové Olešce, kde jejich provoz zajišťoval místní Horský spolek. Novému
zprovoznění soutěsky ve Staré Olešce však zabránily další povodně v
letech 1927, 1933 a nedostatek financí Druhá světová válka ukončila
i poslední snahy po obnovení soutěsky. Zatím poslednímu pokusu o
oživení v roce 1992 nedala souhlas správa CHKO Labské pískovce.“ (Zdroj: Nová Oleška, online) To je tip na výlet pro ty, kteří
by si chtěli zopakovat výlet v trochu jiné trase. My loudalové
přicházíme již k hořícímu ohni, který připravil pro naše buřty Míra
K. Po obědě mančaft stále stopuje modrou značku, s Prokopem
odbočuji k Riedlovu kříži, kamenný kříž byl vztyčen údajně na
paměť vraždy obchodníka Riedla vracejícího se za Saska. Zatímco se
Společnost veselí v hospodě v Arnolticích a Libor úporně dlaněmi ohřívá
své pivo, zdoláváme s Prokopem ještě kótu 412 – Bynovecký vrch. Po
občerstvení přichází nejzajímavější úsek výletu. Klesáme pod „stěnou
Krümmerwand, má silně prosycenou železitou vrstvu, od ní byl odvozen
název srubu. Některé zprávy udávají, že zde stál již asi od
r.1830, jeho střechou prorůstal velký strom a měl prý i přiřazené
číslo popisné 159. Místo bylo křižovatkou mnoha cest z Růžové,
Arnoltic, Janova, Labské Stráně a také až z Dolního Žlebu, z obce na
druhém břehu Labe. Odkud přívozem přijížděli lidé, co se potřebovali
dostat z Krušných hor do oblasti Rumburka a dále do Žitavy a Budyšína. Později to bylo i frekventované turistické místo.
Posledním, kdo srub obýval, asi v r.1960, byl malíř Hotovec, který
zde tragicky zahynul.“ V místě zvaném Kaisergrund je vytesané
sedátko na památku 60-tého výročí panování Franze Jozefa. Míjíme
atypický řopík z roku 1938, má střílny natočené proti nepříteli.
Vstupujeme dovnitř, prohlížíme si stísněné prostory. Vlaďka vznáší
záludný dotaz na žlábek umístěný uvnitř pod střílnou. A dočetl jsem
se: Každý vzduchem chlazený kulomet měl i náhradní hlaveň, přehřátá
hlaveň se vyjmula azbestovými rukavicemi a vložila se do vodní
lázně (žlábku). Mezi tím se střílelo druhou hlavní. Tok Suché
Kamenice je dlouhý asi 7km, většinu roku je téměř bezvodý. Předjarní
období je asi nejideálnější k návštěvě tohoto kaňonu, vody je
dostatek a listnáče ještě nepučí. Ahoj příště na Kinského
vyhlídkách. mp.
Fotky:
Bob Rozhlednář:
http://bob51.rajce.idnes.cz/2016_KOLSKY_KANON_SUCHE_KAMENICE
Mapař:
http://jipo.rajce.idnes.cz/Sucha_Kamenice#
FandaM:
http://medalfranta.rajce.idnes.cz/CESKE_SVYCARSKO/
Pohorák:
http://pohorak.rajce.idnes.cz/Sucha_Kamenice_28.2.2016/
P.S. Omlouvám se všem
z Výkonného výboru SKCÚ, kterým chyběl při volbách hlas. Ten
záškodník jsem byl já, zaškrtnul jsem na volebním lístku jen své
jméno, i když můj úmysl byl úplně opačný. Nejmenovanému členu
volební komise stačilo jen pár minut, aby vypátral nezvedeného
voliče. Kající se Mapař.