úvod   obšťastník  články   zprávy  kalendář   historie   sponzoři dresy  kontakty facebook

 


*KTS* Suchá Kamenice 28.II.2016

Tentokrát nás vzal šéf *Kafařovy turistické společnosti* do Labských pískovců. Vystupujeme na zastávce Veselé pod Rabštejnem. Toto bývalé nádraží bylo dříve velmi používáno. V rabštejnském údolí stály textilní továrny, za 2. světové války byly přeměněny na zbrojovky. Ve skalním masívu se nacházely podzemní prostory, v nichž se vyráběly součásti letadel.  Od r. 1968 byl prostor obsazen Sovětskou armádou a byly zde zásobníky pohonných hmot. Pro tyto účely bylo na nádraží mnohem více kolejí, než by odpovídalo vesnické zastávce na okraji lesů a polí. V roce 2009 byla nádražní budova zbořena. Rabštejnské nádraží necháváme za sebou a klesáme k Olešskému rybníku. V roce 1972 dopadl těsně k jeho hrázi utržený levý motor jugoslávského letounu DC-9. „Místo se od 1. poloviny 19. století stále více stávalo  vyhledávaným cílem výletníků. Z vývoje turistiky se snažili těžit i Staroolešští a místní básníka spisovatel, jinak sedlák a hostinský Willy Bendel navrhl přehradit potok napájející Olešský rybník v rokli zvané Wolfsschlucht, aby zde mohly jezdit čluny, podobně jako ve Hřensku. Počátkem roku 1900 začaly práce na úpravě rokle. Potok má v rokli poměrně velký spád, takže se pro splavnění musely postavit hned dvě malé přehrady. Do člunů se nastupovalo hned za první hrází, v místě Bendelem nazvaném Göttergarten (Zahrada bohů). Zde stával malý dřevěný prodejní stánek s několika stoly a lavicemi. Zúžená část rokle s druhou přehradou a přestupem se jmenovala Austriaklamm (Rakouská soutěska). Projížďka končila v místech, kde koryto potoka přehrazuje velký skalní blok, nazvaný Bismarckfelsen (Bismarkova skála). Na něm byl vystavěn malý hostinec „ve švýcarském stylu“ v podobě srubu s krytou terasou, dostupný po vysokém schodišti přímo od přístaviště loďek. Turistický klub svou ještě nedokončenou soutěsku 29.4.1900 zpřístupnil veřejnosti. Dokončení a slavnostní otevření proběhlo 20.5.1900, ale kolaudace se soutěska dočkala až o rok později. Do osudu soutěsky zasáhla příroda 30.5.1908. Po průtrži mračen byla poškozena nejenom soutěska, ale i Stará Oleška. Celou atrakci se podařila obnovit již na letnice téhož roku. Provoz ochromila první světová válka a další ničivá povodeň, která přišla 8.7.1919. Teprve od roku 1922 pokračoval provoz, který ukončila opět povodeň 1.5.1925. Čluny pak skončily na rybníce v Nové Olešce, kde jejich provoz zajišťoval místní Horský spolek. Novému zprovoznění soutěsky ve Staré Olešce však zabránily další povodně v letech 1927, 1933 a nedostatek financí Druhá světová válka ukončila i poslední snahy po obnovení soutěsky. Zatím poslednímu pokusu o oživení v roce 1992 nedala souhlas správa CHKO Labské pískovce.“ (Zdroj: Nová Oleška, online) To je tip na výlet pro ty, kteří by si chtěli zopakovat výlet v trochu jiné trase. My loudalové přicházíme již k hořícímu ohni, který připravil pro naše buřty Míra K.  Po obědě mančaft stále stopuje modrou značku, s Prokopem odbočuji k Riedlovu kříži, kamenný kříž byl vztyčen údajně na paměť vraždy obchodníka Riedla vracejícího se za Saska. Zatímco se Společnost veselí v hospodě v Arnolticích a Libor úporně dlaněmi ohřívá své pivo, zdoláváme s Prokopem ještě kótu 412 – Bynovecký vrch. Po občerstvení přichází nejzajímavější úsek výletu. Klesáme pod „stěnou Krümmerwand, má silně prosycenou železitou vrstvu, od ní byl odvozen název srubu. Některé zprávy udávají, že zde stál již asi od r.1830, jeho střechou prorůstal velký strom a měl prý i přiřazené číslo popisné 159. Místo bylo křižovatkou mnoha cest z Růžové, Arnoltic, Janova, Labské Stráně a také až z Dolního Žlebu, z obce na druhém břehu Labe. Odkud přívozem přijížděli lidé, co se potřebovali dostat z Krušných hor do oblasti Rumburka a dále do Žitavy a Budyšína. Později to bylo i frekventované turistické místo. Posledním, kdo srub obýval, asi v r.1960, byl malíř Hotovec, který zde tragicky zahynul.“ V místě zvaném Kaisergrund je vytesané sedátko na památku 60-tého výročí panování Franze Jozefa. Míjíme atypický řopík z roku 1938, má střílny natočené proti nepříteli. Vstupujeme dovnitř, prohlížíme si stísněné prostory. Vlaďka vznáší záludný dotaz na žlábek umístěný uvnitř pod střílnou. A dočetl jsem se: Každý vzduchem chlazený kulomet měl i náhradní hlaveň, přehřátá hlaveň se vyjmula azbestovými rukavicemi a vložila se do vodní lázně (žlábku). Mezi tím se střílelo druhou hlavní. Tok Suché Kamenice je dlouhý asi 7km, většinu roku je téměř bezvodý. Předjarní období je asi nejideálnější k návštěvě tohoto kaňonu, vody je dostatek a listnáče ještě nepučí. Ahoj příště na Kinského vyhlídkách.    mp.

Fotky:
Bob Rozhlednář:
http://bob51.rajce.idnes.cz/2016_KOLSKY_KANON_SUCHE_KAMENICE
Mapař:
http://jipo.rajce.idnes.cz/Sucha_Kamenice#
FandaM: http://medalfranta.rajce.idnes.cz/CESKE_SVYCARSKO/
Pohorák: http://pohorak.rajce.idnes.cz/Sucha_Kamenice_28.2.2016/

P.S. Omlouvám se všem z Výkonného výboru SKCÚ, kterým chyběl při volbách hlas. Ten záškodník jsem byl já, zaškrtnul jsem na volebním lístku jen své jméno, i když můj úmysl byl úplně opačný. Nejmenovanému členu volební komise stačilo jen pár minut, aby vypátral nezvedeného voliče.       Kající se Mapař.